Jak jsme cestovali 4 dny na 6denní událost

Pravidelní návštěvníci zahraničních, především EPSA (pozn. Evropský spolek studentů farmacie) kongresů se těšili do Makedonie už od loňského podzimu. Makedoňané přesvědčili Valné shromáždění zasedající ve Valencii, že Ohridské jezero je tím pravým místem pro pořádání nejuvolněnější EPSA události, a měli pravdu. Sedmičlenná česká delegace se jala reprezentovat, přiučit se novému a hlavně užít si spoustu legrace u sladkovodního Ohridského jezera.

Makedonie se může zdát bohem zapomenutou zemí a podle toho také vypadají ceny jízdenek a letenek do Skopje, hlavního města Makedonie. Také rozhodnutí se mezi zaplacením 300 euro za let, či strávení minimálně 27 hodin ve vlaku, připomíná Sofiinu volbu.

AP1210222

 

 

Já jsem zvolil dobrodružnější verzi (jinými slovy jsem škrt) a vydal se vlakem. Vybaven monstrózní svačinou, zásobou knih a časopisů a velkou porcí optimismu jsem usedl ve 4 ráno na první vlak směr Praha, a pak hurá do Bělehradu. Můj plán cestovat „pouhých“ 30 hodin dostal první ránu, když jsme přejeli hranici se Srbskem. Pokud máte odpor k vlakové dopravě po České republice, do Srbska raději nejezděte. Místní vlaky se pohybují rychlostí důchodce v supermarketu. Začali jsme nabírat zpoždění nevídanou rychlostí. Opravdovou ránu mi však zasadil průvodčí, který mi „rukama-nohama“ sdělil, že můj přípojný vlak z Bělehradu do Skopje v letních měsících nejezdí a nejdřív se dál dostanu až ráno. Paráda, byl jsem překvapen stejně jako další asi 10 českých cestovatelů. Vše zlé je pro něco dobré. Já díky zpoždění potkal kamarády z Brna, kteří mi dělali společnost po zbytek cesty. Ale nejdřív jsme museli vzít útokem noční Bělehrad.

áno jsme fagocytovali do party dalšího spolucestovníka a pokračovali dalších 10 (!) hodin ve vlaku do Skopje. Ve vlacích v Srbsku se celkem běžně kouří. Kouří se i v kupé a to (překvapivě) i v přítomnosti průvodčího. Obsazenost vlaku by se dala přirovnat k ranní špičce v MHD. Pak už stačilo jen uprosit řidiče autobusu ve Skopje, aby počkal minutu na čůrajícího kamaráda a poslední porce z 42hodinové cesty je za mnou.

Vlastní program Summer University jsme započali afterparty na pláži, která navazovala na slavnostní úvodní večeři. Hlavním tématem edukačního programu bylo: „Pharmaceutical business ideas – Think outsider the box“. Veškeré workshopy se tak točily kolem podnikání ve farmaceutickém průmyslu, kapku v ekonomice a hlavně v odhalování vlastní kreativity. Velkou motivací pro mě byl workshop Stefana Racka, který si ve třetím ročníku studia založil maličkou firmu na výrobu prášku proti kocovině. Firmu si vede absolutně podle sebe, nežene se za vyššími zisky a jen si užívá svobodu, kterou mu příjem z ní umožňuje. Kdo nebyl dostatečně vyspaný po předchozí párty či zaujatý tématy workshopů, mohl si zajít na training, který mu pomohl zlepšit některou ze „soft“ dovedností např. zvládání stresu či strategické plánování. Celý edukační program byl završen veřejnou kampaní, kdy se všichni účastníci vydali do ulic a zvyšovali povědomí lidí o hygieně. Především zdůrazňovali nutnost umývání rukou a syrově konzumovaných potravin.

PublicHealthCampainEPSASUmm

Program Summer University je prokládán dostatečným množstvím volného času, který většina z nás využila k návštěvě pláže a města. Ti odvážnější se vypadli na plavbu lodí, potápění nebo dokonce paragliding. Zapomenout nemůžu ani na večerní program, který byl také dosti výživný. Přece jen, když se setká 150 studentů, kteří se chtějí bavit a poznávat, vždy to stojí za to. Z večerního programu bych tak vypíchl pouze Salsa party na pláží s ukázkou a výukou salsy a především International night, při které si každý mohl jednoduše okusit část kultury dovezenou z každé země.

 

G0017224maly

Zpáteční cesta by mohla být opět kapitolou samou pro sebe. Plánovaný sightseeing po Skopje se proměnil v nekonečné čekání na nádraží, protože déšť byl natolik vydatný, že zaplavit ulice. Naštěstí je Skopje kompaktním městem a za hodinu poloběhu uvidíte mnoho zajímavého. Srbské vlaky opět ukázaly, že časy odjezdu vlaku jsou pouze dva – jede/nejede a tak nás ani snad nepřekvapilo 3hodinové zpoždění, díky němuž nám ujel přípoj. Takže máme opět půl den času v Bělehradu. Bělehrad je podle mého názoru ve dne ještě nudnější než v noci. Člověk se tak musí spokojit s nádražním wi-fi a posrkáváním místního piva při vyřizování e-mailové korespondence.

Celý tento příspěvek vzniká ve vlaku na Slovensku v prostoru mezi stanicemi, protože vlak z „provozních důvodů“ už nějakou chvíli nejede. Nezbývá než se modlit. Prosím, prosím, ať to není víc než 45 hodin!

Nutno ještě závěrem doplnit, že celý článek je psán s velkou porcí ironie a i přes cestovní nepřízeň, bych každému doporučil zúčastnit se. A hlavně cestovat!

Bolí mě zadek….

(p.s. nakonec jsem cestoval 60,5 hodiny i s drobnou zajížďkou) :D