SEP v USA

Přečtěte si velice popisný a humorný článek o SEPu v americkém Buffalu ve státě New York od bývalého prezidenta SČSF Mgr. Lukáše Höchtbergera.

Pracovní oděv klinického farmaceuta

O Student Exchange Programme (SEP) jsem se dozvěděl už v prvním ročníku svého studia a z čiré naivity a nadšení jsem se rozhodl přihlásit se do programu. Přestože je o SEP mezi studenty veliký zájem a já na vstupní pohovor přišel absolutně nepřipravený, vybavený pouze nadšením, umístil jsem se tenkrát jako první náhradník pro výjezd. I když jsem nakonec nikam nevyjel, byl jsem vtáhnut do mezinárodního světa farmacie a dostal jsem možnost procestovat poměrně velkou část Evropy. O několik let později, těsně před státnicemi, jsem si uvědomil, že mi stále chybí osobní zkušenost s projektem SEP a že jsem ještě neviděl farmacii mimo Evropu. Rozhodl jsem přihlásit se a tentokrát jsem uspěl.

Přijímací procedura byla lehce zmatená, ale nakonec jsem byl umístěn do Buffala (New York, USA). Hned jsem se spojil s místní studentskou asociací v Buffalu, nakoupil letenky, zabalil pět švestek a na začátku července započal své zámořské dobrodružství. V Buffalu naleznete mnoho zdravotnických zařízení, jedním z nich je Buffalo General Hospital, kde jsem strávil velkou část čtyřtýdenní praxe.

Obvykle, když cestuji do zahraničí, se neobejde cesta bez větších či menších škobrtnutí (a kdo měl to „štěstí“ se mnou cestovat to velice rád potvrdí). Vůbec mě tedy nepřekvapilo, že jsem málem nestihl přípojný let na letišti J. F. Kennedy v New Yorku. Zachránil mě jeden ze zaměstnanců letiště, protože se při pohledu na můj palubní lístek zděsil a prohlásil: „Jestli to chcete stihnout, běžte. Utíkejte hodně rychle!“ Kdo mohl vědět, že i při pouhém přestupu budu muset absolvovat celou bezpečnostní prověrku a odbavení cestujícího znovu? K vstupní bráně jsem tak dobíhal bos, kalhoty napůl žerdi a i když jako poslední pasažér, přece jsem byl vpuštěn na palubu letadla mířícího do Buffala.

Musím se přiznat, že lepší výběr hostitelů jsem si mohl přát jen stěží. Už od prvních minut jsem byl opečováván jako celebrita. Z letiště mě zavezli přímo do studentského komplexu s vlastním bazénem, který přišel vhod během parných letních dnů v Buffalu. První den se neobešel ani bez uvítacího hot dogu a kopy smažené přílohy. Byl jsem ohromen, jak moc jsou americké stereotypy blízko pravdě. Připadnul jsem si, že jsem se právě ocitl v americkém filmu. Jako člověk pocházející ze Střední Evropy jsem se nemohl zbavit dojmu, že je všechno předimenzované – obří auta, široké silnice, rozlehlé domy a hlavně záplava morbidně obézních lidí.
Drtivá většina programu byla připravena hostiteli a to jak praxe (návštěva a zapojení se do pracovního týmu nemocnice, psychiatrické kliniky a „streetové“ lékárny se zaměřením na zásilkový výdej léků), tak i kulturní vyžití (pozvání na rodinné oslavy, studentských večírků, koncertu, výletu do státního parku a mnoho dalších).

Fotografie z jednoho z mnoha výletů

Hlavní částí mé praxe bylo poznávání Buffalo General Hospital a zasazení lékárny/farmaceutů do jejího fungování. Trávil jsem tak dny na různých odděleních nemocniční lékárny, kde jsem stínoval práci především farmaceutů a jiných zdravotnických pracovníků. Prvním pracovištěm bylo oddělení pro dispenzaci léčiv hospitalizovaných pacientů. Léčiva jsou pacientům připravována v jednodávkových (nebo nejbližších nejmenších) systémech, ať se jedná o tablety, infuze, injekce, roztoky, masti či dokonce inhalátory. Léčiva jsou takto dělena jednak, aby se jimi neplýtvalo – pacient dostane pouze tolik léku, kolik je mu opravdu předepsáno. Druhým důvodem je snadnější doplňování systému robotických šuplíků, které pomáhají snižovat lidskou chybu při podávání léčiv a také udržet kontrolu nad skladem. Léčivo tak prošlo několikerou kontrolou před podáním pacientovi (systém kontroluje i sestry, zda podávají léčiva v předepsaný čas a lékař či farmaceut jsou schopni v reálném čase vidět, zda-li byl lék podán nebo se dá medikace ještě například pozměnit).

Dalším úkolem bylo pozorování farmaceutů, kteří čistili a upravovali preskripční chyby v „Medication center“, tak aby redukovali výskyt nežádoucích účinků a aby opět šetřili nemocnici výdaje za léčbu.

Léky pro hospitalizované pacienty

Další zastávkou byla přípravna sterilních léčivých přípravků. Člověk by nevěřil, jak komplikovaná může být příprava infuze v čistém prostoru, tak aby ji člověk potencionálně nekontaminoval – kord když to dělá poprvé v životě. Zkušenější zaměstnanci připravovali jeden přípravek za druhým bez známky zaváhání a já měl mezitím pocit, že už ani nemám kontrolu nad vlastními prsty.

V neposlední řadě jsem si osahal práci klinického farmaceuta. Den klinického farmaceuta začíná již brzy ráno ještě před vizitami s ostatními zdravotníky. Je třeba prohlédnout zdravotnickou dokumentaci každého nově hospitalizovaného pacienta, který byl vpuštěn/přeložen na vaše oddělení. Vaší hlavní úlohou je najít rizikové faktory u pacientů, především se hledají pacienti s antikoagulační léčbou, poškozenou renální či jaterní funkcí a případné lékové interakce, které by pacienta mohly poškozovat. V případě orgánových selhání také pátráme po lécích, které by mohly stav zhoršovat nebo dokonce způsobovat. V některých případech je také nutno upravovat dávku antibiotika nebo dokonce provést úplnou změnu molekuly po vyhodnocení mikrobiologického a laboratorního nálezu.

Dále je klinický farmaceut zodpovědný za kontrolu veškeré medikace, kterou užívá pacient doma, aby nedocházelo zbytečně k zdvojování nebo naopak absenci důležitých léků, které pacient následně užívá v nemocnici. Farmaceut přitom komunikuje s lékárnou, ve které si pacient běžně léky vyzvedává, a kontroluje tak i complience pacienta. U specifických léčiv, jakým je antikoagulační léčba, konzultuje farmaceut s pacientem průběh léčby, připomíná dietní, pohybová a bezpečnostní opatření, které má pacient dodržovat. V některých nemocnicích je farmaceut nucen převádět pacienty, tam kde je to terapeuticky možné, pouze na jednu nebo dvě molekuly z dané lékové skupiny. Toto pomáhá nemocnici snížit skladovou náročnost a tím se šetří nemocniční prostředky. Všichni pacienti jsou tak například ve skupině ACE-inhibitorů převáděni na ramipril. Ekvivalentní dávkování je stanoveno v guidelinu, který byl předtím vytvořen týmem klinických farmaceutů v dané nemocnici.

Jako klinický farmaceut strávíte hodně času vyhodnocováním u počítače. Velká satisfakce nastává ve chvíli, kdy se Vám podaří zachytit a vyřešit lékový problém či v případě, že můžete lékaři napovědět, kam se posunout dále.

Pár dní jsem také strávil v lékárně, která zatím z legislativních důvodů nemůže existovat v ČR, a to v zásilkové lékárně. Doručování farmaceutem není v USA nic neobvyklého a je zde dokonce možnost nechat si zaslat léky například poštou. Někteří lékárníci řeší situaci nejjednodušším možným způsobem a v době, kdy není lékárna vytížena, nasednou do auta a pacientům (především se sníženou mobilitou) doručí léky až domů. Jinde je tato činnost posunuta na vyšší úroveň, kdy vzniká specializované centrum s online poradnou a týmem farmaceutů, kteří medikaci kontrolují, obohacují o potravinové doplňky a medikaci balí do týdenních nebo měsíčních dávkovacích blisterů. Tyto dávkovače plní „Medical technician“ – obdoba farmaceutického asistenta – a farmaceut je před vyexpedováním (zasláním) kontroluje. Je tím pádem nucen znát jednotlivé tablety a být je schopen rozlišit. Tato služba je provozována bez jakéhokoliv poplatku pro pacienta a ani zdravotní pojišťovny za ni nic nehradí. Veškerá činnost navíc je vykonávána především protože ji dělají lidé, kteří svou práci milují a záleží jim na pacientech.

Balení do blistrů v nemocnici

Celé americké dobrodružství ve mně zanechalo smíšené pocity, které jsou však více nakloněné k pozitivnímu ladění. Věřím, že jsem díky této zkušenosti jak osobně tak i profesně povyrost. Prožil jsem a objevil věci, které jsem předtím nezažit a tím naplnil hlavní cíl této cesty. Takže pokud si nejste jisti, zda se máte nějaké takové příležitosti chopit. Neváhejte. Prostě to zkuste.