Poslední rozhovor pokračování

Poslední rozhovor

část 2

Internetový článek navazuje na rozhovor s končícím děkanem Farmaceutické fakulty UK, který naleznete v aktuálním vydání studentského časopisu Nauzea. Jaké výzvy stojí před fakultou do budoucna, pěstování konopí pro léčebné účely, studentská léta Alexandra Hrabálka, nový model přijímacího řízení, to vše a mnohem více naleznete v této části.

nausea

V poslední době jsme se tak nějak do hledáčku médií dostávali, ať už je to díky zájmu o pěstování konopí nebo projektu kampusu. Zaznamenal jste osobně díky této rostoucí "popularitě" nějaké negativní ohlasy, a to jak v poslední době, tak celkově během Vašeho funkčního období?

Ne, ohledně projektu pěstování léčebného konopí jsem nezaznamenal vůbec nic negativního. Musím říct, že s výjimkou Práva, které ale bylo paradoxně jakýmsi iniciátorem všech těch diskusí, kdy otisklo titulek: ,,Farmaceutická fakulta očekává velký byznys.“ Titulek vznikl na základě telefonického rozhovoru s redaktorem, kterému jsem naopak vysvětlil, že v této oblasti není možné očekávat „velký byznys“.  Nebyl schopen pochopit, že bychom do pěstování šli čistě z profesionálního zájmu a proto, že fakulta má pro takový „podnik“ zázemí. Ovšem to jaksi iniciovalo zájem všech možných novinářských agentur a novin, a dokonce to vyvrcholilo natáčením. Ale myslím si, že fakulta byla zviditelněna a vznikl další závazek pro vedení fakulty, protože toto by byla obrovská možnost naši fakultu pozitivně zviditelnit.

Ještě Vám ale něco řeknu k začátku mého funkčního období, to bych byl skutečně rád, kdyby zaznělo. Začátkem prosince 2005 (1 měsíce po mém zvolení) se odehrála památná tisková konference ministra zdravotnictví Ratha a prezidenta lékárnické komory Chudoby, kde ministr Rath v diskusi s dr. Chudobou prohlásil: ,,Pane prezidente mlčte, mně stačí doplnit dvě věty do zákona a zruším Vám lékárny jako takové.” Čili v takovém období jsem já nastupoval svou funkci. Tak jsem nelenil a napsal dopis tehdejšímu premiérovi Paroubkovi, aby svého ministra umravnil, protože není možné takovýmto způsobem znejišťovat zdravotnickou veřejnost a nakonec i naše studenty. Dostal jsem kupodivu odpověď, ale ve smyslu, že při mém vzdělání se podivuje nad tím, že nechápu politickou nadsázku. Jak ministr Rath jednal v budoucnosti si myslím nemusíme rozebírat. Po jeho zatčení jsem měl chvilku chuť kopii toho dopisu Paroubkovi poslat zpět, ale potom jsem si řekl, že ten člověk pro mě dál neexistuje. Tedy v podstatě moje funkční období začínalo nejen ekonomickou recesí, ale také absolutní nepřízní státní moci vůči lékárníkům a obrovským vzedmutím jakési vlny nenávisti  ve veřejnosti proti lékárníkům, protože ministr Rath hodil na lékárníky veškeré problémy našeho zdravotnictví, a lékárníky označil za původce zla v našem zdravotnictví.

V současnosti mezi studenty probíhají četné diskuse o nynější podobě přijímacího řízení a jeho změně provedené před dva a půl lety. Jak byste stručně vyjádřil, proč k této změně došlo? Proč jste se více neinspirovali modely např. z lékařských fakult, kde je sice stanovena známková hladina pro přijetí studentů bez konání zkoušky, ale jejich celkový počet je omezen, a to přibližně do výše poloviny všech přijatých studentů nebo méně? Máte nějakou analýzu a vyhodnocení po prvním kompletním roce nového systému týkající se například opravdového počtu zapsání lidí přijatých bez zkoušek, úspěšnost dokončení 1. ročníku apod.? Je možná ještě nějaká další změna v blízké budoucnosti?

Tato reforma přijímacího řízení byla v podstatě vynucena klesajícím zájmem o naši fakultu ze strany středoškoláků. Museli jsme na to nějak reagovat. Rozhodli jsme, jak jsme rozhodli. Vím, a v rozhovoru jsem to i zmínil, že střední školy nemají dobrou úroveň a známky v podstatě nic neznamenají. A naše statistika, kterou jsme provedli na konci června, ukázala, že v podstatě není rozdíl mezi studenty, kteří dělali přijímací pohovory a mezi těmi, kteří byli přijati bez nich. Problémem jsou ovšem lhůty a termíny, i když je to v tomto případě absurdní. Podmínky pro přijímací řízení schvaluje AS fakulty v obrovském předstihu, tedy v době, kdy definitivní výsledky statistiky nebyly k dispozici. Bude-li se tedy něco měnit, tak ve velkém předstihu až pro další akademický rok. Nerozumíte-li, podívejte se na studijní předpisy, popřípadě se zeptejte někoho z AS. Ten to bude určitě vědět. Když AS schválí to, že je na fakultu možné přijmout studenta na základě prospěchu, pak to platí pro české, slovenské, německé a všechny ostatní studenty studující v českém jazyce. Jakákoliv podmínka – třeba maturita z českého jazyka – je podmínkou diskriminující. Proto tedy máme tolik studentů ze Slovenska. Zkrátka, tento typ přijímání nových studentů byl experiment. Možná nebyl úspěšný a bude na příštím vedení fakulty, aby jej kriticky a objektivně zhodnotilo. Jisté je, že od té doby, kdy jsme zavedli tuto reformu, máme každoročně podstatně více zájemců o studium.

Přijímají-li LF polovinu studentů bez přijímacích pohovorů, pak mohu sdělit, že u nás se tento počet pohybuje někde okolo 30 %.

Co se týká studentů z dobrých a prestižních SŠ – tito studenti se naprosto nemusejí obávat přijímacích pohovorů, ti je vždy úspěšně vykonají. A jestliže ne, pak jejich škola není tak prestižní, jak si myslí, nebo oni sami pod dojmem jistého „aristokratického původu“ něco podcenili.

Existuje něco, co jste rozdělali a nestačili dokončit?

Samozřejmě. Je několik, řekl bych strategických záměrů, které bude potřebné realizovat, a domnívám se, že je v zájmu dalšího rozvoje fakulty se těmto tématům věnovat. Jsou to:

·          Pobočka Farmaceutické fakulty UK v Heraklionu na Krétě. Je rozpracována akreditace tohoto studia a jeho realizace by mohla vyřešit výpadek prostředků z anglické výuky. Zatím se zdá, že UK tuto formu studia podporuje. Stali bychom se  průkopníky v tomto směru na celé UK

·         Přihlásit se do soutěže na pěstování konopí pro léčebné účely. Tato záležitost by obrovsky zvedla prestiž fakulty a přispěla by konečně k využití naší botanické zahrady

·         Podpora spolupráce fakulty s Centrem biologické ochrany Těchonín – hodnocení biologických vlastností sloučenin připravovaných na fakultě

·         Existuje reálná předloha zákona o univerzitních nemocnicích. Vedení fakulty bude muset velmi pečlivě sledovat dění, aby jeho projednávání nezameškalo.

Přeju všem studentům i zaměstnancům hodně štěstí ve studiu, hodně úšpěchů v zaměstnání, zadostiučinění z dosažených výsledků. A přeju především výkonným vědcům naší fakulty, aby jejich práce byla doceněna a aby byli náležitě podporováni. Vedení fakulty jim musí vytvořit podmínky, aby jejich invence byla náležitě využita. Musí si vážit takových lidí, neboť jsou to oni, kdo dělají fakultě nejen čest, ale i peníze.    
Jak jsem řekl, budu velice rád, pokud nové vedení fakulty naváže na naši práci a fakultu posune ještě dál, než se to podařilo mně a mým spolupracovníkům.

Podívejme se i na Hradec Králové. Vy jste členem městského zastupitelstva, tak se nabízí otázka, kolik toho město dělá pro VŠ a vzdělání obecně?

Víte, ona v podstatě každá kandidatura je nesením kůže na trh. Začíná to už, když se přihlásíte do konkurzu na vedoucího katedry, daleko více ji nesete na trh, když jdete do předvolebního boje o funkci děkana, a ne každý je ochotný ten krok vůbec učinit. Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem před těmi 8 lety kolegy přesvědčoval. Když se necháte napsat na kandidátku nějaké politické strany nebo politického seskupení jako nečlen tohoto seskupení, pak už vůbec nevíte, co Vás čeká., Nevíte třeba, jestli Vám nebudou na vašich fotografiích rozmístěných po městě malovat fousy a podobně, nicméně rozhodl jsem se do toho jít právě proto, aby byla v případě mého úspěchu fakulta ve městě pozitivně vnímána a aby se dostala do podvědomí hradecké veřejnosti víc, než je. Ono se to kupodivu povedlo, byl jsem velmi překvapen, a můžu říct, že fakulta se skutečně dostala do povědomí jak hradeckých občanů, tak i zastupitelů.  Je velmi dobře, když představitel fakulty může přijít na magistrát města a má tam otevřené dveře k jednání. A nemám teď vůbec na mysli nějaký protekcionalismus.

A jinak, spolupráce města s fakultou je bezvadná. Opravdu si myslím, že máme štěstí, že jsme v Hradci. Víte, třeba loni jsem byl obrovsky potěšen tím, že jsem byl vyzván primátorem, abych 28. října při oslavě státního svátku a udělování městských medailí přednesl projev za vysoké školy před hradeckou veřejností a navíc se mi podařilo prosadit, že tuto medaili dostal právě náš student – Mgr. Mladěnka. Tím chci ukázat, že pro dobré jméno fakulty je nutné pracovat všude, za všech okolností a neustále.

Pojďme se trochu vrátit k Vaší osobě, konkrétněji ke studentským létům, jak vzpomínáte na své studium a co se Vám vybaví jako první při zmínce o něm?

První co se mi vybaví? No jako první se mi vybaví mé první kroky na VŠ kolejích, kde jsem získal spolubydlícího, se kterým koexistovat na jednom pokoji bylo velmi obtížné. S ním jsem to musel vydržet jeden rok. A potom se mi samozřejmě vybaví určité studijní neúspěchy a určité studijní úspěchy. Já si totiž myslím, že kdo nebyl vyhozen od zkoušky, tak neví, co to je studovat VŠ, a nikterak se netajím tím, že mě tato skutečnost několikrát potkala.

My jsme ale prožili hezké studium. První tři roky jsme bydleli na kolejích Na kotli. Určitě to znáte, tu dlouhou chodbu, na které se skutečně formoval ročníkový kolektiv, chodbu, kde stačilo v pátek ve tři hodiny vyjít z pokoje a na chodbě zakřičet: „V sedm U Cikána“ a sešlo se tam osmdesát lidí a bylo to krásné. Fakulta tehdy byla malá, třetinová, nás tady studovalo asi 450 nebo 500, všichni jsme se znali. Neříkám, že jsme všichni byli kamarádi, zdaleka ne, ale žili jsme pohromadě. Potom jsme se přestěhovali na nové koleje na Palachovu (tehdy to byla Dimitrovova ulice), to už jsme bydleli po šesti a tam už to s ročníkovým životem bylo horší, ale my jsme si ho docela užili.


Byl tehdy člověk po dostudování lépe vybaven pro profesi farmaceuta v té době ve srovnání s dnešním stavem?

Tehdy lékárna vypadala úplně jinak, tehdy u nás bylo registrováno asi patnáct set přípravků a skutečně se daly všechny naučit. V normální lékárně prakticky neexistovaly dovozové léky, ve všech lékárnách se připravovalo velké procento IVLP, takže každý lékárník musel umět tyto věci připravovat a každý se s přípravou naprosto běžně setkával. Myslím, že jsme na to byli velmi dobře připraveni, protože veškerá materie, se kterou se člověk setkal, byla užší a snadněji zvládnutelná.

V dnešní době je materie obrovská, v podstatě i lékárny začínají být specializovány. Samozřejmě, nemám na mysli specializaci ala Max, kdy se IVLP nepřipravují a na pultech (v této souvislosti úmyslně nepoužívám slovo „tára“) mají jen omezenou paletu léčiv, takže tam  farmaceut to, co se u nás na technologii naučí, pravděpodobně příliš neupotřebí. Ale já vždycky říkám, že naše fakulta připravuje farmaceuty, ne pouze lékárníky. A jestliže absolvent a farmaceut má být vzdělaným profesionálem, tak prostě musí svůj obor znát od základů. I studentům na svých přednáškách říkám, že malonesterovou syntézu nevyužijí v lékárně a pravděpodobně se jich tam na to ani nepřijde nikdo zeptat. Ale ty věci, které učíme v přípravných disciplínách, potřebují znát proto, aby pochopili disciplíny navazující. Jak chcete pochopit molekulární farmakologii a nakonec i biochemii, když nedostanete základy třeba z organiky?  Dám vám příklad – z technologie. Moje manželka pracuje v lékárně a před lety za ní přišel člověk a ptal se jí, jak je to možné, že mu určitý přípravek s vitaminem C funguje 12 hodin, zatímco když spolkne běžnou tabletu, jeho účinek je podstatně kratší.  Když se mu dostalo vysvětlení tak k jejímu překvapení řekl, že se ptal již asi v 10 lékárnách a teprve u ní dostal odpověď, Vidíte, i přes naši přísnost a důslednost se vyskytnou i takoví absolventi, kteří nám nedělají čest. Samozřejmě že chceme, aby takových bylo co nejméně.

Jak byste shrnul prototyp soudobého studenta FaF. Na jednu stranu převládá názor o snížení připravenosti po SŠ a nutnosti snižovat nároky i během VŠ studia, na straně druhé se nebojím říct, že jsme v přepočtu na hlavu jednoznačně nejaktivnější a nejviditelnější fakulta na světě, co se týče angažovanosti našich studentů v mezinárodních organizacích a aktivitách. Co chybí naší generaci oproti té Vaší a existuje naopak něco, v čem jsme napřed?

Já bych na to odpověděl kapičku jinak. Vy jste ze středních škol opravdu hůř připraveni, než byla moje generace. Smutné je, že vy za to nemůžete. Vy nemůžete za pokřivené osnovy a poměry na středních školách. Týká se to požadavků na studenty a nakonec i jejich hodnocení. Zaplaťpánbůh, ale ještě existuje určitá skupina studentů, která si tyto poměry včas uvědomí a velmi rychle své nedostatky a mezery ve znalostech dožene. Existuje samozřejmě i opačná skupina studentů, která nemá obecně motivaci, nemá zájem a není ochotná se učit, ale takoví studenti byli samozřejmě i za nás. V zájmu našeho zdravotnictví a v zájmu našich pacientů je, abychom se takovýchto lidí, je to možná kruté říci tak otevřeně, zbavili. Smutné je, že existují instituce, kde špatné studenty pouštějí dál do vyšších ročníků, ale to není naše záležitost. Víte, u některých současných studentů mně vadí nekritičnost, sebevědomí nemající reálný základ a přesvědčení, že „všechno vím a nikdo mi nemá co radit“.

Na druhou stranu, velmi si vážím studentů, kteří dobře studují, nebo studují alespoň průměrně, anebo kteří tu alespoň nejsou řadu let, ale ještě se dokážou angažovat v jiných záležitostech. Dělají sport, dělají kulturu, angažují se ve Spolku. Já věřím, že všichni studenti, kteří něco takového dělají, něco se jim povedlo, vědí, že si toho skutečně vážím a vycházím jim vstříc.

Vedle všech ostatních povinností jste i vedoucím výzkumného týmu na KAOCh.  Kdybyste mohl shrnout Vaši dosavadní vědeckou kariéru, co řadíte mezi největší úspěchy nebo objevy?

Na co jsem nejvíc hrdý je jasné, na akceleranty transdermální permeace, které jsme začali na naší fakultě v 90. letech vyvíjet společně s doc. Pavlem Doležalem. Podařilo se nám najít úplně nové struktury, máme na ně dokonce evropský a americký patent. Už v novém tisíciletí jsme spolu s jedním farmaceutickým výrobcem obdrželi grant ministerstva průmyslu a obchodu a byli jsme dokonce tak daleko, že byly vyrobeny zkušební šarže LP s obsahem tohoto akcelerantu, ale bohužel přesně v té době byla firma prodána a kupec neměl o tento program zájem. Tedy, jinak řečeno, fakulta mohla mít svůj přípravek na tárách lékáren. To je vážná společnost, která se neprodává Viagra on-line. Jsem velice rád, že se mi podařilo získat spolupracovníky, např. Kateřinu Vávrovou, která dokázala tuto problematiku nádherně rozvinout. Protože jsem věděl, že tato problematika bude na fakultě pokračovat, jsem si také mohl dovolit kandidovat na děkana.

Druhá oblast, ze které mám obrovskou radost, a u jejichž počátků jsem stál, je oblast pětičlenných dusíkatých heterocyklů, které se v současné době zase věnuje Jarda Roh. V současné době máme podanou PCT (mezinárodní patentovou) přihlášku na nový typ antituberkulotika na bázi tetrazolového skeletu, která je fantasticky účinná, a díky němuž jsem se angažoval právě v záležitosti výzkumného ústavu v Těchoníně, kde domlouváme in vivo testování našich nových látek.

Ještě abych nezapomněl, obrovský kus laboratorní práce odvedla Galina Karabanovičová , Mohu tedy říct, že jsem měl obrovské štěstí, až obrovskou kliku na spolupracovníky, kteří jsou chytří, schopní, ale také kamarádští a kteří dokážou kolem sebe stmelit vědecký tým. 

Jak se blížíme k závěru, dovolte se mi zeptat, zda existuje něco mimo školu a mimo hudbu při čem opravdu relaxujete? Jak si představujete ideální odpočinek?

Máme chalupu nedaleko Nechanic, shodou okolností se její vlastnictví kryje s mým děkanským obdobím, a to je nádherné místo, kde je krásné ticho, které tedy občas přeruším sekačkou, traktorem a křovinořezem, ale přitom skutečně relaxuji. Neumím si představit, že bych takové místo neměl, protože trávit víkend tady v hradeckém paneláku, to si neumím představit.

Úvodní část rozhovoru naleznete v aktuálním (únorovém) vydání Nauzey. Nenechte si ujít povídání o škole, projektech uskutečněných, neuskutečněných i plánovaných, pohled pana současného proděkana na studenty, jeho vztah k hudbě a mnoho dalšího. K sehnání v kopírovačské místnosti a u paní Škeříkové v bufetu.

Juanito

nausea